Já vím, že tenhle článek slibuju už strašně dlouho, ale nějak se mi čas rozplynul pod rukama a najednou je konec září, semestr už se rozjel, pomalu začínám pracovat na bakalářce…
…a říkám si, že jsem ale hlava děravá! Zapomněla jsem napsat článek nejen o jídle na Srí Lance, ale taky cestopis!
Takže se začínám znovu prohrabovat fotkama (nějaké už najdete na mém profilu, kdybyste chtěli), a v nejbližší době to naše cestování snad nějak splácám. Ale zpátky k jídlu.
Co jsme všechno na Srí lance jedli, už ale z části sepsaný mám! Tak se na to pojďte se mnou podívat:
nejčastější pokrm na SríLlance?
Na otázku “What would you like to eat?”
vám sami okamžitě odpoví “Okay, I will make some rice&curry!”
Ať řeknete sebelepší popis toho, co byste si rádi dali k jídlu, na Srí lance vám stejně vždycky naloží rice&curry! 😀
My nejsme zrovna ten typ lidí, co si užívají v rozlehlých resortech a celý den popíjí koktejly. Jsme spíš něco jako baťůžkáři a naše cestování není zrovna o rozhazování a užívání si. A proto jsme taky jedli převážně v lokálních podnicích, případně si kupovali ovoce, které najdete hned u silnice, a to na každém rohu.
Samozřejmě jsme si dávali hodně pozor na hygienu. S místní úrovní sice nic moc nenaděláte (a někdy vám to fakt rve nervy), ale s osobní hygienou můžete dokázat zázraky 😀 Takže našimi nejlepšími pomocníky na cestách byly vlhčené ubrousky a lahvička s desinfekcí.
Pravidlo č.1: Myjte a desinfikujte si ruce. Vždycky.
Pravidlo č.2: Nepijte místní vodu a kupujte balenou.
Když tohle dodržíte, jste relativně v bezpečí.
Klasické srílanské rice and curry. Skládá se povětšinou z ooobrovskýho kopce rýže (bílé, někdy i červené), dhalu (z červené čočky) – moje nejoblíbenější část :P, chilli (kdyby to náhodou bylo málo pálivý, což se fakt nestává 😅), směsi pečené zeleniny a někdy vám na talíř dají i nějakou tu zeleň. Říká se jí mallung, a skládá se z několika druhů nasekaných lístků, zelených chilli papriček a soli.
Můžete mít vegetariánskou verzi (což je častější a levnější), a nebo si ⅓ připlatíte a oni vám navrch hodí malilinkatý kousíček masa. #atosevyplati
Tato verze má hned několik charakteristik. Je to nejlevnější curry, které jsme jedli. Bylo to v asi nejhorším podniku, ve kterém jsme byli. A chutnalo úplně stejně, jako všude jinde. Plus teda obsahovalo takové dvě křupky 😀
Tohle bylo naprosto skvělý. Myslím, že to byla chop suey omáčka a ta zelenina bylo nebe.
Opět chop suey, ale poněkud dražší. Bylo dobré, ale obsluha strašná. Bylo to v městečku Nuwara Eliya, kde se nám celkově moc nelíbilo.
No a tohle bylo naše úplně první jídlo na Srí Lance. Druhý den po příletu. Bylo strašně dobrý, ale už si vůbec nepamatuju, jaký mělo název 😅
Tady na této fotce můžete na pravo vidět nejlepší kokosový palačinky s cukrem a kokosem uvnitř. Fakt pecka. A nalevo jejich smažené trojúhelníčky – ty jsou na Srí lance velmi časté, většinou je koupíte za pár korun (5-20,-) a jsou plněné vším možným, nejčastěji bramborovo-zeleninovou velmi pálivou směsí. A jsou mooooc dobrý!
ovozel všude kam se podíváš
Co se nám (hlavně teda mě a mým spolužačkám nutričním, kterým jsem posílala live fotky) ale líbilo, byly stánky napěchované ovocem a zeleninou. Byly úplně všude. Naprostý ráj pro nutriční terapeuty!
Samozřejmě jsme se jen nekochali, ale taky jsme některé ovoce a zeleninu ochutnali. Někdy to byl fakt zážitek.
Toto je prosím DURIAN.
Je to hodně typické ovoce v Asii a protože jsme předtím v Asii nikdy nebyli, setkali jsme se s ním na Srí Lance poprvé. V podstatě kamkoliv člověk šel, nebo když někdo nastoupil do autobusu, vzduchem se začala linout vůně typická pro marshmallows. Nejdřív jsem si říkala, kdo to má tak divnej parfém 😀 …Ale pak nám Maria, pákistánka, se kterou jsme se na cestě seznámili, vysvětlila, že to je durian.
Jsou prý dva typy lidí – jedni durian milujou a druzí nesnáší. Maria tedy předpokládala, že když mi to voní jako marshmallows, bude mi durian chutnat. Tak jsme to šli zkusit.
Co myslíte, chutnal mi?
No zezačátku to fakt docela hezky, ikdyž dost sladce, vonělo. Ale bylo to čím dál sladší a sladší… a postupem mi to chutnalo míň a míň. Pak jsem ucítila takovou tu hnilobnou příchuť a bylo jasno 😀 Za mě durian teda ne-e.
Takto vypadá durian uvnitř.
Jako další ovoce jsme ochutnal MANGOSTINE (mangosteen, mangostan). Ten byl strašně moc dobroučkej. Byl svěží, slaďkoučký a dost vodnatý. Trošku kyselkavý. Vtipné ale bylo, že vnitřek vypadal jako stroužky česneku 😀
Raw kokosy byly taky skoro všude. A bylo nám z Čech doporučováno, ať je určitě vyzkoušíme, že nebudeme litovat. No… popravdě, my jsme z toho nějak odvázaní nebyli 😀 Přišlo mi to spíš, jako oslazená a předražená voda.
Tady Maria kupuje pečenou kukuřici a mangostiny. Ale hlavně se podívejte na ty avokáda!!!
Toto by mělo být jackfruit, které jsme neochutnali přímo čerstvé, ale měli jsme domácí marmeládu od místní babičky.
Naše snídaně v Dambulle. Banánky – jop, všude po srílance najdete takhle maličký a jsou hrozně slaďoučký a dobrý. Ananas – nejlepší, co jsem kdy jedla. Byl šťavnatý a sladký, vůbec nebyl trpce kyselý, jako když si ho dáte u nás. A nejnejnejnejlepší ovoce na světě – papája. Do té jsme se naprosto zamilovali.
POKRAČOVÁNÍ:
Už jsou to rok a půl, co jsme procestovali Srí Lanku, slzu indického oceánu, a já nikdy nezapomenu na tamní jídlo a hlavně – to nejúžasnější ovoce!
Konečně mám čas dopsat tento článek, takže jdeme na to. A začneme hned tím, jak nám srílanská babička připravila výbornou exotickou večeři, když jsme bydleli u místních v části hlavního města centrální oblasti Kandy, v Peradenyi.
Jak jí místní srílančané?
V centrálním městě Kandy jsme shodou okolností dvě noci strávili u místní rodinky v okrajové části města, Peradenyi. Byli to strašně milí lidé, vzdělaní – i babi s náma mluvila plynule anglicky. No a právě tahle babička nám připravovala skvělá jídla. K snídani jsme měli vždy dostatek ovoce, k tomu buď chléb s marmeládou (z jackfruit, marakuji/passionfruit či jiného ovoce) nebo kokosové palačinky. K hlavnímu jídlu jsme potom jedli nejlepší rice and curry!
Už si nepamatuji, co vše jsme ten večer jedli, ale bylo to báječný. Vzpomínám si na pečené lilky a na slano připravenou směs (žlutá vpravo) z durianu a banánu, tuším. K tomu rýže, nejlepší curry, křupky a “zelená směs”. Výborný to bylo, v-ý-b-o-r-n-ý. Hlavně ty lilky teda…
UložitUložit
A teď zase nějaké to ovoce…:)
Nejlepší snídaně – na střeše Colombo City Hostel!
Nejvíc výborná snídaně, kterou jsme byli překvapeni v hostelu po příjezdu do Colomba, kdy jsme byli úplně vyřízení. Celkově tenhle hostel byl naprostá pecka – uvolněná atmosféra, milí lidé, prostě pohodys! No a ta snídaně byla nejskvělejší – kokosové placičky, na které myslím ještě teď, k tomu palačinky z rýžových nudlí (nechápu, ale jo, dělaj to tak) se skořicí a kokosovým cukrem; a k tomu samozřejmě nesmí chybět dhal. Za mě fakt dobrota, chci ještě! 😀
Mirissa – jídlo na pláži
Po příjezdu do Colomba jsme se přesunuli vlakem na jih, do plážové vesničky Mirissa. A už jsme tam zůstali, protože se nám tam líbilo a nechtělo se nám přejíždět jinam 🙂
Ochutnali jsme místní kuchyni s mořskými plody – rajčatovou polévku a směs s nudlemi. Bylo to výborný, ale dražší (pláž, no)..ale ten výhled <3
Jeden večer jsme se rozšoupli a dali si romantickou večeři na pláži. A když píšu na pláži, myslím opravdu na pláži 😀 dokonce jsme museli trochu posunout stůl, protože byly zrovna vlny a dosahovaly až pod stůl. No a dali jsme si: já grilovaného kraba (ježiši mňam, ale teda obrat to maso celkem trvá), a Libča žraločí maso, myslím… to už nám tolik nechutnalo, ale toho kraba fakt doporučuju zkusit.
Na snídaně jsme často chodili do jednoho podniku, kde měli fakt vyjímečně dobrý papájový smoothie, kterýho jsme se nemohli nabažit. Když jsme se o tom bavili, tak jsme usoudili, že ta chuť je pravděpodobně daná tím, že do toho smoothiečka nepřidávají kravské mléko, nýbrž bůvolí. Je hutnější, trochu kyselkavé a má hustou konzistenci. A udělá trošku jinou chuť 🙂
Smoothiečko jsme si většinou dávali k palačinkám s banánem:)
A nakonec pobytu jsme ještě chtěli zkusit tenhle buvolí jogurt, ale jen jsme trošku ochutnali. Za prvé nám nějak nebylo dobře a za druhé jsme ho tam nechali, protože na letiště jsme ho vzít nemohli. Nijak nás nenadchl popravdě…